My chlapi to známe. Plíží se to nenápadně, zákeřně a potichu. Najednou přijde taková divná nálada, ni c nás nebaví a pociťujeme první zdravotní problémy. V jakém věku? Tak to je otázka přímo na tělo. U každého je to jiné. U někoho dříve, u někoho později, u někoho nikdy. Ale my, co to na nás padlo, to víme a poznali jsme to. Stále častěji vzpomínáme na ty „staré dobré časy“, na mládí, na dětství, a na děvčata. Procházka kolem školy, kam jsme chodívali, a která nás dříve nechávala zcela chladným nás nyní tak nějak zabolí u srdíčka. Každého nějak jinak, podle toho, co zde prožíval. Vzpomínka na, tehdy ještě pionýrské tábory s třítýdenním turnusem nás zase pobaví, a vžene úsměv na líce. Hlavně pokud máte to štěstí a povede se vám na ta místa dostat.

Někteří mužové (a hrdě se k nim hlásím) začnou drobátko dětinštět. Začnou se dívat na pohádky svého dětství a na rtu se jim usazuje úsměv. I na dobrodružné filmíky pohlédnou nyvým zrakem, ale už si jen řeknou „Co jsme na tom, tehdy, sákryš, viděli“. Pokud mají, vytáhnou staré a ohmatané knihy, zalezou s nimi někam na samotu, a opět je, po dvaceti, třiceti, nebo čertví kolika letech čtou A zrak jim občas spočine zcela jinde než na stránkách knihy. Totiž tam někde v dáli, nebo v nebi.

Takže muž v letech je stárnoucí muž. A nebojte se toho pánové. Máte-li pevné zdraví, nebolí to, a není to nic hrozného. Krásně si zavzpomínáte, krásně podumáte, a vlastně zjistíte, že byste ani snad zpátky v čase nechtěli. „Ano, chtěli“, slyším vás křičet, „ale s tím rozumem co mám nyní, ne co jsem měl tehdy!“ Voláte a nadáváte, jaký že jste to byl ehm, no prostě ehm. Podle nátury no.
A vy, ženy, pokud jste některá zabrousila na tento článek pro pány tvorstva, nemějte to svému partnerovi za zlé. Vy máte svoje, my máme svoje. Pokud jej v této intimní chvíli naleznete, nerušte a potichounku se vzdalte. Nechte jej toulat se v jeho snech a jeho minulosti. Bude vám vděčný.